Extrakce rostlinných výtažků je věda i umění, které umožnuje získat z rostlin to nejlepší – od cenných terpenů až po aktivní látky, a přitom se zbavit nežádoucích složek, jako jsou vosky, tuky a rostlinný materiál. Ať už se rozhodnete pro metody využívající rozpouštědla, nebo se vydáte bezpečnější cestou bez nich, klíčem je výběr správného postupu. Ponořte se s námi do fascinujícího světa extrakcí, kde tradiční postupy potkávají nejmodernější technologie, a objevte, jak může každý z nich ovlivnit výsledný produkt.
Cílem extrakce je oddělit účinné složky (terpeny, aktivní látky) od nežádoucích, jako jsou tuky, vosky nebo rostlinný materiál. Různé techniky, kterými toho lze docílit, rozdělujeme do dvou základních kategorií podle toho, zda je při extrakci zapotřebí rozpouštědel či nikoliv.
Extrakce s využitím rozpouštědel: Při těchto extrakčních metodách se používají organická rozpouštědla (butan, alkohol, izopropylalkohol, dimetyléter, CO₂, která oddělí trichomy (pryskyřici) od organického materiálu. Následuje proces separace, při kterém se vzniklý výtažek zahřívá, míchá nebo jinak upravuje, aby vznikl koncentrovaný produkt.
Extrakce bez rozpouštědel (solventless): Metody extrakce bez rozpouštědel zahrnují celou řadu technik, od tradičních jako je prosívání, až po moderní vodní separaci nebo lisování. Při těchto technikách se trichomy oddělují od rostlinného materiálu mechanicky, pomocí agitace, tlaku, tepla nebo chladu.
Každá z výše zmíněných extrakčních metod má své výhody a nevýhody. Hlavními rozdíly mezi jednotlivými technikami jsou výtěžnost a kvalita výsledného produktu. Typy získaných extraktů se liší vzhledem, strukturou, konzistencí, obsahem aktivních látek a čistotou, a to v závislosti na kvalitě výchozích surovin a použitých extrakčních procesech.
Extrakční metody bez rozpouštědel
Hlavními výhodami extrakce bez rozpouštědel je bezpečnost a poměrně nízká pořizovací cena vybavení. Tyto techniky dávají pěstitelům jistotu, že výsledný produkt bude netoxický. Navíc při výrobě nehrozí riziko otravy nebo zranění, jako je tomu při používání hořlavých rozpouštědel.
Prosívání
Prosívání (dry sift) patří mezi nejstarší metody extrakce pryskyřice, kterou používají pěstitelé po celém světě po staletí. Při této technice se zpracovává suchý rostlinný materiál (květy, listy, trim), který je proséván skrze jemná síta s miniaturními otvory, jimiž projdou pouze trichomy. Pryskyřice se ze sušiny uvolňuje díky mechanickému pohybu a má podobu lepkavého prášku, který je možné dále lisovat, čistit nebo jinak zpracovávat.
- Ruční síta na dry sift jsou vhodná pro domácí pěstitele a pro ty, kteří chtějí mít nad procesem extrakce maximální kontrolu. Díky několika hrubostem sít zachytíte různé velikosti trichomů, což vám dává možnost rozhodnout o kvalitě výsledného produktu.
- Automatické pollinatory fungují na stejném principu jako ruční síta, ale jsou vybaveny motorem, který prosívá materiál, což urychluje práci.
Vodní extrakce
Extrakce ledovou vodou vychází z prosívání a spočívá v ponoření rostlinného materiálu do směsi ledu s vodou a následném zamíchání a scezení skrze pytle se síťovaným dnem. Studená voda usnadňuje uvolnění trichomů a je tak možné získat čistší produkt než při suchém prosívání.
- Extrakční vaky pro separaci pylu se síty různých hrubostí jsou základním nástrojem pro vodní extrakci. Do začátku budete potřebovat základní sadu se třemi vaky (220,73,25 mikronů) s tím, že do síta s největšími oky (220 µm) zachytíte nečistoty a rostlinný materiál, do prostředního síta (73 µm) hlavičky největších trichomů a do spodního síta (25 µm) ostatní pryskyřici.
- Pračky na separaci pylu usnadňují mixování a následné vypuštění vody skrze síta. Díky jemnému ale důkladnému promíchání je možné dosáhnout vyššího výnosu a výsledný produkt čistší než při ručním zpracování.
Lisování za tepla
Lisování patří mezi moderní způsoby extrakce, kdy je rostlinný materiál nebo pryskyřice získaná prosíváním nebo vodní separací lisována a ohřívána tak, aby byly z produktu odděleny přebytečné vosky a oleje. Výsledkem je velmi čistý produkt s vysokým obsahem terpenů a aktivních látek. Výhodou lisování za tepla je vysoká kvalita získaného výtažku a absence rozpouštědel. Při této metodě se neobejdete bez speciálního hydraulického lisu s topnými deskami.
- Ruční lisy jsou vhodné pro domácí pěstitele a ty, kteří si chtějí tuto metodu vyzkoušet poprvé v praxi.
- Automatické lisy na extrakci pryskyřice jsou o něco dražší než manuální, ale je možné s nimi docílit lepších výsledků.
Extrakce s využitím rozpouštědel
Hlavní přednostmi extrakčních metod s využitím rozpouštědel je výtěžnost a nízká cena, především pak při průmyslovém zpracování. Nicméně v domácích podmínkách je vždy třeba mít zřeteli, že většina těchto látek je vysoce hořlavá nebo může být toxická. Následující řádky slouží pouze k zevrubnému představení některých metod extrakce. Pokud se rozhodnete tyto techniky využít, nejprve se podrobně seznamte s pracovním postupem i riziky a dodržujte veškerá bezpečnostní opatření.
Extrakce ethanolem/izopropylalkoholem
Ethanol případně izopropylalkohol jsou nejběžnější rozpouštědla používaná při extrakci pryskyřice pomocí rozpouštědel. Proces extrakce těmito látkami lze provádět různými způsoby, ale základní postup spočívá vždy v namočení rostlinného materiálu do rozpouštědla a následném odpaření. Nevýhodou je, že polární rozpouštědla (ethanol) snadno vážou sloučeniny rozpustné ve vodě, jako jsou vosky nebo tuky, což je nežádoucí a snižuje kvalitu výrobku. Tyto nečistoty je možné z produktu odstranit zchlazením (winterizací), lisováním anebo jinými postupy.
Extrakce uhlovodíky
Jednou z nejoblíbenějších a zároveň nejúčinnějších extrakčních metod na bázi rozpouštědel je uhlovodíková extrakce. Při těchto technikách se využívají lehké uhlovodíky jako je butan nebo dimetyléter, které díky nízkému bodu varu dovolují extrakci a separaci při nízkých teplotách. Výsledkem je velmi čistý produkt s vysokým obsahem terpenů i aktivních látek. Extrakce uhlovodíky umožňuje výrazně vyšší výnosy než jiné metody.
- Extraktory Addipure pro extrakci dimetyléterem a N-butanem jsou vyrobeny z kvalitních materiálů a usnadňují bezpečnou extrakci uhlovodíky.
Extrakce oxidem uhličitým (CO₂)
Extrakce pomocí CO₂ je považována za jeden z nejčistších a nejekologičtějších způsobů získávání rostlinných výtažků. Při této metodě se oxid uhličitý zahřívá a stlačuje do superkritického stavu, kdy se chová jako plyn i kapalina současně. CO₂ v superkritickém stavu snadno proniká rostlinným materiálem a odděluje účinné látky, terpeny a další sloučeniny. Po extrakci se CO₂ jednoduše odpaří a znovu využije, díky čemuž jde o netoxický proces bez zbytkových rozpouštědel. Extrakci CO₂ nelze provádět bez drahého laboratorního vybavení, které obvykle není dostupná domácím pěstitelům.
Chcete se dozvědět další novinky ze světa growingu a získat užitečné návody? Neváhejte a navštivte náš blog.